Ces Urol 2003, 7(4):14-19 | DOI: 10.48095/cccu2003023

Operační řešení striktury, píštěle a hypospadie uretry (vlastní zkušenosti)

I. Novák, P. Kutílek, K. Baker, M. Louda

Urologická klinika Fakultní nemocnice a LF UK Hradec Králové, přednosta doc. MUDr. Petr Morávek, CSc.

Autoři hodnotí v souboru 90 pacientů operovaných na urologické klinice FN Hradec Králové v letech 1996 - 2002 výsledky operací striktur uretry (83), píštělí (5) a reziduálních hypospadií po předchozí uretroplastice [2]. Striktury byly 21krát poúrazové, 42krát iatrogenní, 6krát pozánětlivé a 14krát nejasné etiologie. Všichni nemocní byli po předchozí neúspěšné léčbě. Autoři uvádějí použité techniky operací: meatoplastiku, uretroplastiku živeným lalokem kůže, bukálním štěpem nebo dle Snodgrasse, resekční uretroplastiku, intubační uretroplastiku a fistulorafii. 2 nemocní byli operováni dvoudobě (marsupializace s následnou uretroplastikou on lay živeným lalokem, uretroplastika živeným lalokem s následnou uretroplastikou bukálním štěpem). U dalších 2 nemocných byl kombinován živený kožní lalok s bukálním štěpem v jedné operaci.
Po operaci všichni nemocní spontánně močili. S odstupem 4 ? 75 (průměr 41) měsíců bylo nutno přistoupit 10krát k reoperaci: 1krát šlo o recidivu píštěle, 5krát o strikturu uretry a 4krát vznikl divertikl v oblasti plastiky. U 1 z těchto nemocných byl řešen nejprve divertikl a s odstupem nově vzniklá striktura. V jednom případě jsou po meatoplastice trvale prováděny dilatace v 3měsíčních intervalech. U dalšího nemocného bylo nutno i přes úspěšnou uretroplastiku založit trvalou epicystostomii pro neurogenně vzniklou retenci moči. Možnost intermitentní čisté katetrizace tento nemocný odmítl.
U všech spontánně močících, dle jejich hodnocení, došlo po uretroplastice ke zlepšení kvality života.

Klíčová slova: uretra, striktura, píštěl, hypospadie, uretroplastika, fistulorafie

Zveřejněno: 1. září 2003