15. července 1921 - 23. ledna 2011

Po těžké nemoci se 23. ledna 2011 uzavřela životní cesta významného českého lékaře - urologa, vědce, organizátora urologické péče, učitele a především velkého člověka, váženého a milého pana docenta Svatopluka Kočvary, doktora věd. Jeho osobní i profesní život byl vyplněn neúnavnou a činorodou prací a péčí o druhé. Rodák z ústecko-orlicka (narozen v Dolní Čermné), příslušník generace tzv. jedenadvacátého ročníku, maturoval na prestižním pražském gymnáziu v Křemencově ulici v nesnadné době protektorátu, pražskou lékařskou fakultu mohl začít studovat až od roku 1945. Po jejím absolvování v roce 1950 nastoupil na chirurgickou kliniku v Plzni, kde pod vedením primáře Pražáka získal první urologickou erudici a začal také se svojí experimentální činností v oboru urologie. Od roku 1952 do roku 1968 působil v Praze v Krči v Ústavu klinické a experimentální chirurgie (ÚKECH), zpočátku pod vedením prim. Antonína a po jeho smrti (od roku 1955) sám vedl urologickou část tohoto ústavu. Absolvoval stáže doma u prof Neuwirtha v Brně, u doc. Uhlíře v Ostravě i na prestižních evropských urologických klinikách v Paříži (prof Couvelaire), v Lyonu (prof Cibert) a v Budapešti (prof Babies). Vědecké hodnosti kandidáta lékařských věd dosáhl v roce 1959. Téma jeho dizertace znělo "Syndrom nespecifického zánětu mužské uretry". Podkladem jeho habilitačního řízení docentem se v roce 1965 stal spis na téma "Prostatismus", na nějž navázala známá a dodnes citovaná monografie o zánětech prostaty a močové trubice.

Docent Svatopluk Kočvara byl mezi prvními urology na světě, kdo provedl náhradu močovodu umělou protézou. Tato práce byla publikována nejen v Rozhledech v chirurgii, ale i v prestižním americkém Journal of Urology a byla opakovaně citována. Právě tato část jeho vědecko-výzkumné činnosti vyústila v roce 1969 v udělení doktorátu věd, titulu udělovanému v lékařství jen skutečně nejvýznamnějším vědeckým pracovníkům. Navíc byla jeho činnost již tehdy oceněna Cenou ministra zdravotnictví za výzkumný úkol.

Docent S. Kočvara byl nejen skvělým urologem, diagnostikem a vyhledávaným operatérem, ale i organizátorem zdravotní péče v oboru urologie, byl poradcem a školitelem ministerstva zdravotnictví pro obor urologie, přednášel v Ústavu pro doškolování lékařů v Praze i na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1966-1967 pomohl jako vyžádaný zahraniční expert vybudovat ve Sfaxu v jižní části Tuniska urologické oddělení a jen díky hluboce zakotvenému vlastenectví se i přes lukrativní nabídky vrátil s rodinou domů, což bylo pro českou a pražskou urologii velmi vítané a žádoucí, neb se mohl díky určitému politického uvolnění v době tzv. Pražského obrodného politického jara stát v roce 1968 primářem samostatného urologického oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze v Krči. Z této funkce však byl z politických důvodů již v roce 1970 odvolán, protože odmítl připojit svůj podpis k souhlasu se vstupem okupačních sovětských vojsk do naší země. Pro pana docenta i jeho rodinu, zejména pro jeho oddanou manželku, vynikající rentgenoložku, paní doktorku Jarmilu Kočvarovou, nastala doba jakéhosi "temna". Ale jak o panu docentovi napsal jeho velký přítel, primář Kohlíček z Mariánských Lázní: "... byly to Kočvarovy nesporné kvality a mimořádné pevné nervy, které mu pomohly přežít nepřízeň té doby ve funkci jen odborného samostatné pracujícího lékaře na ambulanci".

V osmdesátých letech 20. století pak mohl pan docent zase pokračovat i ve výzkumné činnosti, kterou hlavně zaměřil na výzkum urolitiázy. Celkem publikoval přes 100 odborných prací a přednášek. Napsal tři obsáhlé monografie, kromě té o chronické prostatitidě ještě právě o urolitiáze a další o cystóze ledvin.

To, co bylo pro celoživotní dílo pana docenta příznačné a je dodnes příkladné pro všechny klinické lékaře, je skutečnost, že jeho publikační činnost zahrnovala nejen čistě klinické práce, ale i práce experimentální zaměřené na základní výzkum.

Docent Kočvara byl v roce 1958 členem Výboru České urologické společnosti, od roku 1960 členem Světové urologické společnosti, v roce 1971 zorganizoval celostátní československou urologickou konferenci, v roce 1994 mu bylo uděleno čestné členství České urologické společnosti ČLS JEP, které ho potěšilo a vážil si ho.

Mnozí, kdo ho blíže znali, obdivovali jeho nesouměřitelný odborný i intelektuální záběr, jeho nadhled, rozhled i vhled ve věcech medicínských, ale i veřejných a praktických včetně například těch chalupářských. Jeho otevřenost a pohostinnost na rodinné usedlosti na Příbramsku byla všeobecně známá jakož i jeho smysl pro humor a upřímný smích. Jsem rád, že jsem mohl vnímat, byť posléze jen zprostředkovaně díky rodině jeho syna Radima, mého nejbližšího spolupracovníka, podporu a zájem pana docenta o dění v české urologii, v pražském zdravotnictví i ve společnosti a mnohému se v jeho postojích přiučit.

Odchodem pana docenta Svatopluka Kočvary, doktora věd ztrácí nejen česká urologie, ale celá česká medicína významného odborníka, ztrácí velkou, neopakovatelnou a příkladnou osobnost.

Čest jeho památce!

prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc.

přednosta urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Open full article