Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dne 1. července 2011 se dožil významného jubilea prof. MUDr. Tomáš, Hanuš, DrSc. Valná většina členů české urologické obce s ním přišla do osobního styku, po mnoho let vedl naši urologickou společnost a zastupoval ji při jednání s ostatními odbornými společnostmi, se státní zdravotní správou i při jednání se zahraničními partnery a přáteli. Dovolte mi, abych při této příležitosti zmínil některá fakta z osobního a profesního života pana profesora Hanuše, a přispěl tak dalším významným kamínkem do bohaté historie české urologie.

Tomáš Hanuš se narodil v Praze dne 1. července 1951 a vyrůstal po boku svých dvou starších bratrů Pavla a Jana a mladší sestry Evy. Rodiče vychovávali své děti v prostředí českobratrské evangelické vzájemnosti, to se silně odráží ve způsobu Tomášova myšlení a jednání a jedinečně doplňuje a podbarvuje jeho profesní kvality.

Maturoval na SVVŠ Wilhelma Piecka (nyní Arcibiskupské gymnázium v Praze) v roce 1969 a měl to štěstí, že právě a pouze v tomto roce, jako pozůstatek Pražského jara, bylo mnoho studentů přijato na medicínu pouze na základě výsledků ze střední školy a úspěšně splněných písemných testů z biologie, chemie a fyziky, tedy bez jakýchkoliv kádrových omezení. Tak vznikla parta "devětašedesátníků", z nichž mnozí zastávají významné postavení v současném zdravotnictví. Promoval v roce 1975, zprvu nastoupil na chirurgické oddělení do Liberce, ale již v roce 1976, ihned po absolvování základní vojenské služby v Jemnici na jižní Moravě, dal přednost nabídce profesora Hradce pracovat na nově otevřené urologické klinice FN2 s FP a FVL UK v Praze. Díky rodinnému myšlenkovému zázemí byl Tomáš Hanuš imunní k vládnoucí ideologii i kariéře na ní založené. Prof Hradec rozpoznal odborné a osobní kvality i motivaci svého mladého lékaře, umožnil mu odborný růst a připravil podmínky pro budoucí kariéru.

Připomeňme si základní kroky profesní dráhy profesora Hanuše, které ho přivedly v roce 1999 na místo proděkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) a v roce 2009 na místo přednosty urologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze.

Po úspěšném složení atestace z urologie I. stupně (1980) a II. stupně (1983) se stalvroce 1984 odborným asistentem katedry urologie ILF (IPVZ), která měla sídlo na Urologické klinice FN2 s FP, v roce 1991 přešel hlavním úvazkem na místo odborného asistenta na 1. LF UK v Praze. Roku 1987 získal titul kandidáta věd po obhajobě dizertační práce na téma Diagnostika a terapie dysfunkcí dolních močových cest.

V roce 1992 byl habilitován na docenta urologie (Poruchy úrodynamiky), 2004 obhájil doktorát věd na Komenského Univerzitě v Bratislavě na téma Klinická aplikace moderních principů urodynamiky a v témže roce byl jmenován profesorem urologie Univerzity Karlovy v Praze.

V roce 2008 získal specializaci v onko-urologii na SZÚ v Bratislavě.

V rámci pozice proděkana 1. LF koordinuje výuku urologie, je předsedou zkušební komise pro urologii, předsedá pedagogické komisi fakulty, řídí doktorandské studium.

Jako odborný asistent katedry urologie ILF (IPVZ) vydal často citovaný studijní text Poruchy mikce, přednáší v tematických a specializačních kurzech, předsedá atestačním komisím, koordinuje přípravu atestací urologie. Z pozice člena katedry urologie IPVZ a od roku 2009 z pozice jejího vedoucího i z pozice člena akreditační komise MZ pro urologii vždy prosazoval maximálně demokratický duch při přípravě atestačních zkoušek a evropský standard výuky v urologii.

V rámci své počáteční urologické erudice na dětském oddělení kliniky se začal věnovat zcela nově se rozvíjející oblasti urologie - vyšetřování léčbě funkčních poruch močových cest, byl na počátku "vpádu urodynamického vyšetřování" do základní praxe urologa. Stal se tak pionýrem a postupně i nestorem české urodynamiky a v tomto ohledu má řadu priorit v české urologii. Jmenujme alespoň práci týkající se zavedení a používání inter-mitentní katetrizace poprvé v České republice, zkušeností se zaváděním umělého svěrače u inkontinentních pacientů; spoluautorství významné práce na téma sekundární mega-ureter publikované roku 1988 v European Urology prof. J. Dvořáčkem. Jeho mimořádné zkušenosti v problematice funkčních poruch ho přivedly do Mezinárodní společnosti pro kontinenci (ICS). Spolu s prof. M. Halaškou a prof. A. Martanem zorganizoval Kongres ICS v Praze v roce 1994, ve kterém byl nominován na předsedu vědeckého výboru kongresu. To bylo velké ocenění a stalo se odrazovým můstkem na "výsluní" mezinárodní urologie, kde si rychle získal díky svým odborným znalostem a osobnímu charismatu přátele mezi nejvýznamnějšími osobnostmi světové urologie. Díky tomu jsme vídali na urologických kongresech nemalé množství významných světových urologických celebrit, mohli jsme s nimi osobně a přátelsky diskutovat, mnozí urologové díky tomu navázali další osobní úzké kontakty s evropskou a světovou urologií. Tomáš Hanuš se vždy těšil velkému respektu a oblibě i mezi českými urology. Od roku 1993 je členem výboru České urologické společnosti (ČUS) ČLS J. E. Purkyně a v letech 1993-2008 byl jejím prezidentem. Díky jeho osobnosti česká urologie maximálně využila politických a společenských změn a rychle se zapojila do proudu světové urologie. V rámci svého členství ve výboru European Board of Urology (EBU) v letech 1994-2004 a z titulu národního delegáta za Českou republiku v EBU prosazoval "evropské požadavky v urologickém vzdělávání" do českých vzdělávacích dokumentů a písemný a ústní EBU test jsou nyní uznávány při našich atestačních zkouškách z urologie. V letech 1994-2004 byl členem výboru European School of Urology (ESU). Jako člen "faculty" ESU nejen sám přednáší ve vzdělávacích kurzech, ale dopomohl k této významné pozici i řadě českých urologů. Je hlavně jeho zásluhou, že dokázal přesvědčit nejvyšší představitele Evropské urologické společnosti o vhodnosti přenést nově vzniklý program blokového vzdělávání pro rezidenty v Evropě (EUREP) do Prahy a jako prezident ČUS se vždy snažil, aby se představitelé české urologie mohli během této akce osobně setkat s přednášejícími významnými evropskými urology. Věřím, že se podaří tuto tradici znovu obnovit. Významná je jeho pozice ve výboru Guidelines Office EAU a podpora účasti českých urologů v řadě pracovních skupin při přípravě evropských doporučených postupů. Osobně si vždy velmi cenil toho, že se mu podařilo získat podporu členů výboru ČUS pro korporátní členství ČUS v EAU, čímž umožnil všem členům ČUS přístup k široké paletě edukačních a vědecko-výzkumných aktivit EAU. V rámci EAU spoluorganizuje Central European Meeting, byl prezidentem tohoto kongresu v Praze v roce 2006. V roce 2008 byl lokálním organizátorem 2. výroční evropské konference onko-urologie ve spolupráci s prof. M. Sollowayem.

Absolvoval řadu zahraničních studijních pobytů na urologických klinikách se školením v urodynamických laboratořích, na neu-ro-urologických jednotkách a se školením v nových operačních technikách (Leiden, Jena, Moskva, Innsbruck, Vídeň, Londýn, Leeds). Nyní je zván jako "invited speaker" na kongresy v zahraničí. Byl oponentem řady kandidátských, Ph.D. dizertačních prací a habilitačních prací na různých lékařských fakultách v ČR i SR, grantových projektů, byl recenzentem řady monografií.

Opakovaně získal cenu ČUS za nejlepší publikaci a je držitelem Čestné medaile 1. LF UK.

Jako prezident ČUS vždy podporoval nadstandardní vztahy se Slovenskou urologickou společností (SUS) a velmi nerad se musel sklonit před ekonomickým tlakem, který vedl k ukončení dlouholeté tradice společných kongresů. Je člen SIU, AUA, EAU, ICS, ESSIC a čestný člen SUS a Gruzínské urologické společnosti. Je předsedou mezioborové společnosti zaměřené na léčbu inkontinence IncoFORUM ČR a podílel se na přípravách jeho deseti výročních konferencí.

Hlavní tématem jeho grantových prací byla intersticiální cystitida, o které následně sepsal monografii a připravil půdu pro úspěšné doktorandské studium as. L. Zámečníka. S doc. L. Jarolímem a prof. M. Babjukem participoval na výzkumu urodynamiky náhrad močového měchýře u žen, a dosáhl tak na další publikaci v European Urology a na cenu MZ za úspěšné řešení grantu. Věnoval se obecně problematice inkontinence moči, zejména u žen (jmenujme např. publikaci s Ch. Chapplem v European Urology či jeho kapitolu ve slovenské monografii Urologické operácie), ale i u mužů, kde publikoval první výsledky o klinickém použití arteficiálního svěrače u nás, a má spoluautorství kapitoly v rozsáhlých monografiích Inkontinence nebo Neurogenic Bladder. Sepsal praktickou monografii shrnující standardizovanou terminologii ICS. Vedle ženské urologie a neurourologie ho vždy zajímaly rekonstrukční operace, zejména jsou mu blízké rekonstrukce močovodu. To ho přivedlo k sepsání monografie Nemoci močovodu. Výčet jeho publikačních aktivit je mimořádný. Je autorem či spoluautorem 10 monografií, 38 přehledných kapitol v monografiích, 118 původních vědeckovýzkumných či přehledných článků u nás i v zahraničí s množstvím citačních ohlasů. Podrobný obraz o publikační aktivitě jubilanta může čtenář získat z přiloženého listu publikací. Není však úplný, chybí zde např. texty, které editoval v rámci Jednoty bratrské, zde jmenujme alespoň krásnou publikaci Nežijme minulostí, ve které přiblížil odkaz významného kazatele Bohuslava Beneše.

Tomáš Hanuš opravdu nežije minulostí, rád uskutečňuje nové myšlenky, hledá nová řešení. Dělá mu radost, když dává dohromady týmy lidí, pro které dokáže vytvářet správnou motivační atmosféru, naslouchá názorům druhých, nenápadně je posunuje ke spolupráci a k tlumení jejich jedinečnosti ve prospěch společné myšlenky, protože věří, že se dobré dokáže prosadit.

Popřejme panu profesoru Tomáši Hanušovi hodně energie a moudrosti v naplňování jeho stále se rozvíjejících profesních představ, popřejme mu hodně zdraví a fyzických sil, radosti z výletů do nádherných a jeho srdci takblízkých Krkonoš. Popřejme mu krásné rodinné zázemí s manželkou Evou a dcerami Alenkou a Věrkou a synem Petrem, z nichž poslední dva se též dali na medicínskou dráhu, a také jedinečnou radost z vnučky Aničky a právě narozeného vnuka Tadeáše. Zda-li pak se poštěstí, že si urologie také některého z nich získá?

Ad multos annos!

doc. MUDr. Radim Kočvara, CSc.

Urologická klinika a 1. LF UK a VFN, Praha

Open full article